Vlastní instalace rekuperací se skládá z několika kroků. Zde je probereme postupně jak jdou po sobě. Upozorňuji, že byste měli mít zpracován PROJEKT rekuperace či vzduchotechniky.  V nabídce webu „Často kladené dotazy“ naťukáváme formou otázek a odpovědí (na základě reálných dotazů na nás) jen určité „vhledy“, které námi vypracovaný PROJEKT řeší. Proto zvažte, zda těch „několik“ stokorun vydaných za Projekt (tedy v těch nejjednoduších případech), se Vám skutečně nevyplatí investovat.

Pro kanál/tělo rekuperační jednotky průměru 160 mm (prakticky o nějakou desetinu mm více) doporučujeme průměr vrtací korunky 162 mm nebo případně 182 mm.

V čem je Problém? Při vrtací korunce 162 mm je rozdíl 162-160,3 necelé 2 mm. Přesnost jádrového vrtání je klidně i 3-4 mm, které prostě „ujedou“. Což v praxi může znamenat, že obecně doporučovaný sklon 1° až 2° směrem ven nemusí být dosaženo. My se snažíme nastavit sklo vrtání 2,5° – 3,5° a to vždy u těla/potrubí delšího jak 400mm. Jak se nám povede stojan ukotvit v tomto rozmezí.

Kotvení stojanu jádrové vrtačky je zcela závislé od skladbě materiálu zdiva. Hlavně jak stabilní je kotvení stojanu jádrové vrtačky v dané skladbě stěny. Ideální je, pokud je stojan kotvený do betonového panelu tloušťky aspoň 9-10cm.

Problematické je kotvení a pochopitelně i vrtání do různých keramických panelů zdiva. Což je většinou cca 3-4 cm betonu nataženého na duté cihle z obou stran. A ten sendvičový panel bývá často i silně armován na přechodu beton/cihla. Speciální hmoždina do betonu pro tyto účely je nevhodná. V místech, kde se roztahuje, je již cihla. Hloubka zapuštění kotvy musí být aspoň těch 6,5 cm. Ideálně  v betonu s tlouštkou aspoň těch 9-10cm a více. Tato hmoždina pro beton se ve stěně nechává. Proto musí být okraj hmoždinu zapuštěn cca 5mm, aby bylo možné vrtanou stěnu zapravit zpět do finální podoby.

Konkrétní příklad jádrového vrtání korunkou průměru 182mm.

Pochopitelně, pak při vrtání takovéto skladby zdiva… jakékoliv původní časové odhady vrtání.. jsou pak mnohanásobky reálného času. V tomto konkrétním případě nebylo po nás požadováno, že okraj otvoru musí být hezký ostrý/čistý (finálku jsme nakonec ladily sami), ale kotvení bylo nutné předělávat minimálně do  dvou dalších různých míst kotvení (chemická kotva nebyula „povolena“). Z předpokladu cca 90-100 minut na celé vrtání se stalo asi 4,5 až 5 hodinový souboj.

Pokud vás zajímají další informace k obrázkům výše prezentovaným, pak doplňující informace naleznete na našem webu JadroveVrtaniPraha.cz.

---

Pro trubku průměru 200 mm pak vrtáme jádrovou korunku s průměrem 202mm.

PROČ nevrtáte větším průměrem korunky? No protože se pro SUCHÉ vrtání už větší průměr jádrové vrtací korunky nevyrábí. Někteří výrobci nabízí jádrové vrtací korunky UNIVERZÁLNÍ. Praxe ukazuje, že jedná o modifikované korunky pro vrtání na MOKRO, které možná mají cca jeden dva tři segmenty na obvodu korunky méně (dle průměru korunky). A mají užší a trošku jinak profilované segmenty. Prostě co je UNIVERZÁLNÍ, je většinou kompromisem požadavků. Vrtání korunkou pro SUCHÉ vrtání je VŽDY lepší (např. drážkování vnějšího válce u suché korunky lépe ochlazuje segmenty a odvádí zbytkovou prašnost). Což je velice podstatné na životnost vrtací korunky. Korunky pro vrtání na SUCHO průměrů jsou vždy KRATŠÍ (klidně i o 15 cm či více) než korunky pro vrtání za MOKRA. Tedy okolo 300-320 mm délky těla vrtací korunky pro vrtání na sucho.

Můžeme zatím předpokládat provedení jádrového vrtání za SUCHA.

Při vrtání prostupu pro lokální rekuperaci průměru 160mm  jádrovou vrtací korunkou 182 mmje opravdu velkou výhodou zabránění vzniku tepelných mostů do zdiva.

Vypěnění prostoru mezikruží nízkoexpanzní pěnou je určitě ideálním způsobem zabránění tepelných mostů do zdiva. Včetně faktu, že zvuk ventilátorů se nepřenáší do stěny. Závisí na tom, jak prostorově  pěna dobře expanduje v mezikruží stěna-tělo rekuperační jednotky. Podmínkou je nutnost fixace tělo rekuperace, aby po vypěnění byl sklon těla ony cca 2,5° až 3,5° směrem ven. Pochopitelně je zde riziko, že se při takto velkém vypěňování… pokud se přežene/neodhadne průtok aplikované pěny z dózy, ta pak expanduje na vnitřní a venkovní zeď. A ze škrábaného povrchu fasády ji prakticky dostat pryč je… časově náročné.

Po úplném vytvrzení pěny ořežeme vyběhlou pěnu. Ale na venkovní fasádě mezi z úžlabí struktury ji lze obtížně dostat dostat ručním jemnějším drátěným kartáčkem. I proto se preferuje jádrové vrtání takto natěsno! A ono mezikruží cca 1,5-1,8mm se pění jen minimálně. Někteří dodavatelé takto minimální mezikruží nepění. LEPŠÍ je situace, kdy na venkovní zdivu je zateplení EPS a několika milimetrů výztuhy s perlinkou a finální omítkou. Zde jde ošetřit vznik tepelného mostu do stěny.

Celý proces zapěnění při mezikruží větším jak ty teoretické 2 mm výše uvedené, kdy se musí čekat na vytvrdnutí pěny, její ořezání v rovině s vnitřním a venkovním povrchem zdi… je čas, který bude zohledněn v ceně osazení rekuperace. Ani dokompletaci rekuperační jednotky není možné do vytvrdnutí pěny dělat. Pochopitelně pokud se vrtá více prostupů… pak kromě posledního lze z větší části tento čas využít při vrtání prostupů pro další lokální rekuperace.

Zapojení rekuperace k elektrorozvodům. Prakticky lokální rekuperaci připojujeme prostřednictvím flex šnůry do nejbližší dostupné zásuvky 220V. 

Toto zapojení ve většině případů není napájením finálním. Pokud tedy požadujete zapravení napájení 220v do omítky a opět finální omítku, musíte řešit z vaší strany nebo nějakým stavbně schopným řemeslníkem.

Z naší strany je po dohodě možné… z nejbližší zásuvku 220V  vysekat a vydrážkovat šlic/drážku (určitě bezprášně to tak úplně nepůjde) pro napájení lokální rekuperace (jako samostná objednávka na provedení prací). Vzhledem k maximální proudu cca 0,6A bude pro zapravení do zdi zcela dostačovat i klasická dvojlinka, tj. kabel CYLY 2D x 0,5 nebo CYSY 2D x 0,75. Ano, CYLY/CTSY se používají především u pohyblivých přívodů. A z hlediska proudové zatížitelnosti mají dostatečnou rezervu. A zapravit je do mělké drážky o šířce a hloubce  10mm a zasádrovat je to nejjednodušší řešení zapravení.

Připomínáme, že v případě synchronizace po kabelu (tedy verze Link rekuperačních jednotek), se více lokálních rekuperací v režimu Master-Slave, tedy jedna Master jednotka řídící a často až teoretických 16 podřízených (Slave), propojuje ve verzích LINK 3 vodiči. To ale znamená v hotových prostorách…

… spoustu drážkování a asi zvýšená rizika porušení instalací světel a zásuvek. A možná i jiných rozvodů, např. kabelové TV, PC sítě apod. Pochopitelně lze najít cestu pro naši synchronizační kabeláž… podle zákresů či vaší znalosti vaší elektroinstalce. Protože elektrikáři své projekty zakreslují jen v půdorysu, musíte skutečně vědět, zda většinou spínače osvětlení v té výšce cca 130cm od podlahy jsou tím nejvyšším bodem – pokud elektroinstalace je realizována od spodku stěny. Měně prácné může být vedení sychronizačních vodiců ve stropních podlehedech (pokud máte) a sejít s kabeláží těch cca 35-40 cm níže z podhledu. Platí i pro napájení 220V.

Pro tyto účely není problém získat od nás konkrétní šablonu pro vrtání. Podle projektu či minimálně odsouhlasených potvrzených zákresu budoucích prostupů si lze připravit kabelové trasy svépomocí a dopředu.

Pochopitelně je zde volba synchronizace rekuperací bezdrátově ve verzi Wirelless. Na jednotkách se pouze nastaví zda je Master nebo Slave a nemusíte se více starat. Otázka elektrosmogu a škodlivým účinkům bezdrátových technologií je prokázána. V masmédiích pochopitelně je jiný názor dehonestován. Je to tedy na každém z nás, čemu chce věřit. Za nás v každém případě bych si Wirelless jednotku  minimálně do ložnic nedoporučoval.

POZOR! Synchronizace kabelovým vedením je tedy nejvíce využívána při rekonstrukcích prostor. Několik málo jednotek ve vezi Link je možné synchronizovat i „ručně“ a  „selským rozumem“.  Řekněme jedna Master a JEDNA-DVĚ-TŘI Slave jednotky. Pro podlaží rodinného domu či bytovky lze. Nastavení a přenastavení určitě vyžaduje několik kroků mezi jednotkami a jednu minutu vaší pozornosti. Ano, není to zcela komfortní. Ale pokud máte již stabilní režimy vašeho řízeného větraní, např. u Single/Master (manuál a 2.rychlost) pro den apro noc Single/Master (noční režim či manuál a 1.rychlost), stojí to za zvážení.

Zaškolení obsluhy bývá poměrně jednoduché. U rekuperace v Single režimu  to bývá prakticky jen zaučení co zaobrazuje a co lze nastavit na dálkovém ovladači. Zaškolení na synchronizaci jednotek je dalších několik minut. A dalších několik minut pokud máte verzi APP lokální rekuperace.

Počítejme 15 – 45 minut s naším vysvětlením a vaším vyzkoušením.